Uranius

V případě "nutného poměru" při nákupu 5000 ks A a 1000 ks B je to 7 kontejnerů (dle s.j.). Dle poměru s.j. zabere v každém kontejneru výrobek B 2/7 prostoru, což je 285,71 s.j., tedy 142,8571 materiálových jednotek B, a výrobek A 714,2857 s.j.=m.j. A. Dotaz zní: v případě pouhého hloupého rozdělení dle matematiky by to prostě takhle přišlo. V případě, že se jedná o reálnou simulaci, jezdí materiál po celých kusech. V případě zaokrouhlování a poměrů by pak ale snadno mohlo dojít k tomu, že v kontejneru pojede 1 prázdné místo (B se nevejde a A by bylo moc), což by zapříčinilo nutnost 1 kontejneru navíc. Je toto ošetřeno?

Dle Wilsonova vzorce je nutno nechat v kontejnerech v případě neúplného dělení na frekvence drobnou rezervu, která zohlední zmíněný zaokrouhlovací problém. V praxi v simulaci totiž dojde k tomu, že dodávky budou automaticky lehce nerovnoměrné o 1ks plus-mínus (automatické zohlednění zaokrouhlení na celé kusy surovin). V nepříznivém případě pak může dorazit kontejner, kde bude třeba jen 1ks nějaké suroviny (vlastně prakticky prázdný kontejner) a ten budete přitom platit. Proto byste měli při frekvenci 7 objednat max. 4998 ks A + 997 ks B, abyste se s jistotou vyhnuli tomuto jevu, je možno objednávku ještě trochu navýšit s jistým rizikem, ale to už asi nemá smysl, lépe lehce méně s jistotu. Druhou možností je samozřejmě změna frekvence, aby bylo skladovací množství dělitelné beze zbytku frekvencí, ale i tam se asi vyplatí lehce pozměnit objednávku, aby kontejnery byly plně vytíženy.
Jste zatím druhý, kdo se na toto ptá, my jsme již pro všechny případy doplnili v manuálu pojednání o tomto jevu, aby bylo transparentní, že simulace skutečně simuluje reálný chod podniku včetně tohoto druhu problému.